Aby víno mohlo nést označení „barrique“ (dle vyhlášky 323/2004), musí nejméně 3 měsíce zrát v dubovém sudu, který má objem větší než 250 litrů a zároveň nebyl pro výrobu vína používán déle než 36 měsíců. Označení vína jako „barikové“ můžeme doplnit o dobu zrání v měsících či letech. Deklarování toho, že víno leželo v barikových sudech je důležité i z toho důvodu, že řada nepoctivých vinařů často vydává své víno za barikové i v případě, že ke zrajícímu vínu pouze přidávají kousky dřeva či práškový preparát.
Červené víno by se mělo do sudu umisťovat ihned po lisování rmutu, bílé víno by mělo v sudu již kvasit.
Tyto dubové sudy se původně objevovali ve Francii, kde v nich převáželi různorodé tekutiny – od vína, po pálenky – do takzvaného Nového Světa.
Nejlepším dřevem, které se pro barikové sudy používá, je považováno dřevo letního dubu (Quercus robur). Toto dřevo je těženo ve Francouzských oblastech Allier, Nevers, Troncais, Limousin, Vosges.
Naopak v Americe se sudy vyrábí z bílého dubu. Kromě francouzského a amerického dubu se používá i dub kavkazský.
Důležitou úpravou je vypalování vnitřní strany sudu dřevěným uhlím. Víno následně ze dřeva dostává specifická aromata jako například vanilku nebo smetanu a logicky i tóny, které vznikají zmiňovaným vypalováním vnitřní stran (pražená káva, čokoláda nebo třeba karamel).
