V současné době již Praha roli středobodu vinařství v českých zemích nehraje. Nebylo tomu tak ale vždy a pokud dnes mluvíme o pražském vínu, mluvíme o dlouhé historické tradici, jejíž kořeny sahají až do doby knížete Václava. Není to ale jen historie, jíž se mohou pražská vinařství zaštiťovat. Kvalita jejich vína totiž neustále roste a není výjimkou, že pražská vína dnes konkurují vínům moravským. Dokazuje to jak celá řad ocenění, tak neutuchající přízeň milovníků vína. Pojmem mezi pražskými víny je potom Grébovka. A tohle je její příběh.
Historie pěstování vína v Praze
První vinice dal v 10. století zřídit již kníže Václav. Není sice jisté, zda se tyto legendární svatováclavské vinice nacházely přímo v Praze, anebo zda ležely spíše v jejím okolí (pravděpodobně na Levém Hradci či v okolí Mělníka), jistě ale je, že Praha již měla v té době víno na dohled.
Nejstarší písemná zmínka o pražských vinicích pochází z roku 1178 a týká se vinice modřanské. Vinice v této době provozovaly většinou církevní instituce, neboť hlavním důvodem jejich zřizování byla výroba mešního vína.
Jak ale dnes ví každý školák, ten pravý rozmach vinařství v Praze nastal až za vlády Karla IV. Tento velikán českých dějin chápal zřizování vinic jako své poslání, doslova státnického významu. První zákon nařizující zakládání vinic spatřil světlo světa 16. února 1358 a poté již rostly na svazích okolo tehdejší hradbami obehnané Prahy jako houby po dešti.
Až do třicetileté války vinice víceméně prosperovaly, válečná katastrofa a následné změny v opevnění města však celou řadu vinic zlikvidovaly. Některé jako zelené plochy zmizely úplně, jiné se proměnily v parky a aleje. Právě takový osud potkal i vinice v prostoru, který dnes nazýváme Havlíčkovy sady, jinak též Grébovka. K tomu, aby toto místo získalo své nové jméno a opět se na něj vrátily vinohrady ale muselo uplynout ve Vltavě hodně vody.
Grébovka
Území dnešních Havlíčkových sadů odkoupil v 60. letech 19. století Moritz Gröbe a nechal zde vybudovat rozlehlý park i vilu v novorenesančním stylu. Součástí celého areálu byla i vinice. Několik let po Gröbeho smrti odkoupilo celý areál město, vinici nevyjímaje. Na pěstování vína v Havlíčkových sadech nic nezměnil ani vznik Československa. Krize ale nakonec přišla a v polovině dvacátých let se dokonce uvažovalo o zrušení vinic.
Opětovný rozkvět vinice nastal s příchodem mělnického vinaře Srby, který se pustil do její obnovy. Pěstovat se začalo Burgundské bílé, modré a šedé, Sylvánské, Ryzlink, stejně jako Tramín, Portugalské i Svatovavřinecké víno. Pražský magistrát využíval sklizené hrozny pro výrobu svých vlastních značek Radniční hrozen (bílé víno) a Primátorský hrozen (červené víno), které posléze nabízel hostům při oficiálních akcích. Od roku 1938 pak tato vína zamířila i do prodejen.
Rozkvět ale netrval dlouho, válka produkci vinice opět utlumila, a na jejím konci v roce 1945 byla dokonce bombou zasažena samotná Gröbeho vila. Od té doby vinice až do sametové revoluce jen paběrkovala a opět reálně hrozil její zánik. Změna poměrů po roce 1989 opět umožnila obnovu vinice, které se tentokrát ujal Antonína Tureček, který měl v té době na starosti další historickou pražskou vinici v Tróji. K obnově té v Grébovce přistoupil s respektem k historickým způsobům pěstování vinné révy a zavedl využívání techniky tzv. svislého kordonu, neboli vertika. Pěstovat se začaly odrůdy jako Rulandské modré a šedé, Ryzlink rýnský, Müller Thurgau, Modrý Portugal, ale poprvé také Dornfelder či Hibernal. Péče o ně je realizována výhradně ručně. Od roku 1997 se z hroznů již vyrábí víno, které tak skvěle reprezentuje Prahu ve vinařském světě.
Současnost vinařství v Grébovce
Od roku 2009 se víno vyrábí v nových výrobních sklepech přímo na vinici. A i když Antonín Tureček již zemřel, v jeho práci pokračuje jeho dcera s manželem. Oba vyznávají stejnou filozofii pěstování vína, která se v tomto případě dokonale osvědčila.
Vína ze sklepa Grébovka již obdržela celou řadu ocenění, včetně vítězství v českém oblastním kole Národní ceny vín. Nejvíce ceněná byla vína Rulandské šedé 2014 a Hibernal 2015. Medaile si odnášely i Rulandské šedé 2015, Ryzlink rýnský 2015 či Neronet 2014.
Všechna vína z Grébovky mají svoji kvalitu a osobitý styl. Stejně jako u jiných vín, i jejich charakteristika je výsledkem kombinace faktorů jako je půda, podloží či orientace svahu a v případě pražské Grébovky i specifické městské (a teplejší) mikroklima.
Areál Grébovka
V areálu Grébovka se nachází celá řada zajímavých staveb. Usedlost Horní Landhauska dnes slouží pro degustace, unikátní a zrekonstruovaná Gröbeho vila, Pavilon, kde probíhají akce spojené s vinobraním a samozřejmě také Viniční altán s vinným šenkem.
Vinobraní, degustace, hromadné i soukromé akce jako svatby… pro vše z toho je Grébovka jako stvořená a tyto akce také často hostí. Vždy při nich samozřejmě hraje důležitou roli víno. Kde jinde si ho koneckonců vychutnat lépe, než právě v Grébovce.
Svatováclavská vinice na Pražském hradě, Vinice svaté Kláry v Troji, Máchalka, Salabka, Modřanská vinice, Vyšehrad a samozřejmě Grébovka. To jsou pražské vinice, které navazují na tradici sahající mnoho staletí zpátky. Pražské víno se vrací na vinařskou mapu světa a lze předpokládat, že bude stále lepší a lepší.
Lehký a vyvážený Müller Thurgau s jemnou muškátovou chutí, tmavě červený Dornfelder se svým ovocným aroma, harmonický Neronet… mezi víny z Grébovky je pro každého něco.
